Recenze devátá: Prašina

Prašina se určitě může řadit mezi jedno z velmi příjemných knižních překvapení roku 2018 a velmi ráda vám v následující recenzi řeknu proč.

Název: Prašina

Autor: Vojtěch Matocha

Vydalo nakladatelství: Paseka

Ilustroval: Karel Osoha

Počet stran: 264

Anotace:

Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.

***

S Prašinou (neplést s prašivinou) jsem se poprvé setkala na instagramu, kde mě

celkem zaujala obálka a hodnocení také nebylo špatné. Na druhou stranu jsem si stále nebyla jistá, co mě vlastně čeká.

Přesto jsem jí nakonec neodolala a hodlala jsem přijít na kloub tomu, zda kniha laděná Foglarovsky může zaujmout i někoho, kdo je oddaný čtenář young adult.

A odpověď zní: Rozhodně ano!

Prašina je zvláštní místo v centru Prahy, kde lidé žijí v starých polorozpadlých domech, ulice skrývají plno temných koutu a uliček a v noci téměř jediné jasné světlo, až na pár plynových lamp a petrolejek, je svit hvězd. Zní to skoro až romanticky, pokud by většina zbývajících obyvatel, kteří se odmítli podřídit pokroku, nebyli tajemní podivíni s tzv. obráceným myšlením.

Hlavní hrdina Jirka, Prašinu nikdy neměl rád, ale když dostane za úkol navštívit dědu, zatímco jeho rodiče odjeli na dovolenou, s nevelkým nadšením se vydá na cestu. To co ho potká, by nevymyslel ani v tom nejdivočejším snu. Přesto se nehodlá jen tak vzdát a rozhodne se přijít záhadě, která Prašinu oplétá a díky níž se její pole rozrůstá, přijít na kloub. Čeká ho, ale nejedno překvapení a dobrodružství, na které už nikdy nezapomene ani on a ani jeho přátelé En a Tonda…

Popravdě hodně mě zaujalo jak je kniha přímočará. Vše je skvěle do detailu vysvětleno, každá otázka je dříve či později zodpovězena, ale zároveň vás příběh drží téměř celou dobu v domněnkách a nevědomosti.

Nebyla tu ani žádná hluchá místa, která by vyloženě nudila, stále se něco dělo, ale čtenář nemá problém s příběhem držet krok. Jediné, co mě trochu překvapilo, byli některé pasáže, které byli poměrně drsné, ale uznávám, že jsem to spíše nečekala, vzhledem k doporučenému věku.

Na druhou stranu si myslím, že to není na škodu a naopak to posouvá příběh na další úroveň a dovedu si tak dost dobře představit, že tenhle příběh nezaujme jen děti, ale osloví i dospělé čtenáře.

Také nesmím opomenout krásné ilustrace, které dokreslují několik důležitých momentů a přiblíží vás ještě blíže hlavním hrdinům i samotné oblasti Prašiny.

Hodnocení: 4/5

Prašina mi jen potvrdila, že Vojtěch Matocha se řadí k dalším skvělým talentovaným českým autorů, kteří si umí pohrát s jazykem a vytvořit originální, napínavý příběh.

Celkově se mi kniha líbila, dobře se četla a povedené ilustrace Karla Osohy z ní dělají kousek, který prostě musíte mít.

Myslím, že kniha vůbec není špatná volba pro kohokoliv, kdo má rád tajemné příběhy z prostředí starého města, kde hlavní roli má nejen přátelství, ale i jedno velké tajemství.

Za poskytnutí knihy k recenzi bych ráda moc poděkovala Nakladatelství Paseka, kde můžete knihu zakoupit: ZDE

Četli jste Prašinu, nebo se chystáte? Dejte mi vědět do komentářů.