Název: Ve stínu oskeruše - kniha první: Na kraj světa

Autor: Theo Addair

Vydalo nakladatelství: Laser

Počet stran: 344

Anotace: Zatímco vesničané ohýbají hřbet na polích, ve Čtyřměstí kypí počínající průmyslová revoluce. Skryti před bdělým okem zákona uctívají synové a dcery Země svou Matku, aniž by tušili, že ta má vlastní plány. V zapadlé záhorské vísce žije Kiro, známý též jako „ten malej čmoud vod Syvne“. Dnes ho čeká setkání, které se stane prvním krokem na dlouhé cestě. Nikdo ho k ní nenutí, snad jen pocit odpovědnosti a spletitá síť náznaků a polopravd. Ale ne lži. Protože Tereza, ať je jakákoli, přece nikdy nelže.

***

"Někdy si člověk osud nevybere, ale nakonec zjistí, že karty, které dostal do ruky nejsou zase tak špatné,"

Kiro, nikdy nebyl zrovna předurčený k tomu mít lehký osud. Dalo by se snadno říct, že nikdy neměl nic zadarmo. Jeho matka ho na světě zanechala s nelichotivou pověstí jako syna čarodějnice a aby toho nebylo málo se snědou pletí. Kiro, ale bere osud takový jaký je a i přes všechny jeho nástrahy žije celkem klidný život při obstarávání statku, zatímco jeho otec pracuje v dolech. Všechno se, ale jednoho dne zvrtne, když potká Terezu.

Tereza je hodně svéhlavá a tvrdohlavá dívka, která Kira zasvětí do rituálu, kterému plně neporozuměl, za to brzy pochopil, že má jisté schopnosti, které mu Tereza pomůže ovládat a rozvíjet, ale také mu mohou způsobit do budoucna mnoho problémů, pokud si nebude dávat pozor.

"Zvíře nemůže za to, že se narodilo jako zvíře. A lidi jsou někdy horší než zvířata. Podívej se, co jsou schopní jeden druhému udělat."

Společnost totiž nemá velké pochopení k lidem, kteří mají moc využívat darů a síly země. Lidé uctívají pokrok, místo, aby se starali o to, co jim příroda dává a k čarodějnicím a čarodějům se staví velice nepřívětivě, navíc se průmyslová revoluce blíží mílovými kroky, svět se Kirovi pomalu mění před očima a pokrok navštěvuje i malou ves, jakou je Mokrý důl.

Kiro je tím fascinovaný, a není sám, osud mu do cesty zavede ještě někoho, chlapce podobně starého jménem Darius, ke kterému osud také nebyl zrovna lichotivý s Kirem mají mnoho společného a ačkoliv jsou oba lidmi nepřijímaní, oni dva si spolu vystačí. Vznikne mezi nimi silné přátelské pouto a Dárek, jak mu s oblibou Kiro říká, mu pomáhá na statku. Oba spolu sdílí své obavy, touhy, sny a přání a Kiro si téměř nedovede představit život bez něj, přesto se se jejich cesty rozdělují, jeden touží po tom poznávat svět a druhý je vázaný rodině. Kiro, jej nechá jít za svým srdcem, ví totiž, že se jednoho dne vrátí a zase budou spolu.

"Když má člověk pocit, že nemůže dál, dokáže ještě nejméně jednou tolik, připomněl si, jenom chtít."

Život je, ale někdy pěkná mrcha a Kirovi mezitím připraví nejednu krutou ránu, která by jiného úplně zničila, ale náš hlavní hrdina je neskutečně silný a svou povahou si získá nejen loupežníky, ale také paní Březového vrchu, kterému se ve vsi přezdívá Bláznivý vrch, a která mu dá práci v čase, kdy už se Kiro, smiřoval s tím, že dopadne bledě. Anastázie totiž není jen tak obyčejná žena a Kiro v ní najde nečekané porozumění a silného spojence.

"Ať to považuješ za náhodu nebo ne, proroctví na tebe sedí, Kiro. To ty jsi spojil tuhle podivnou rodinu dohromady."
To vše je teprve počátek velké cesty, za záchranou světa, naplnění proroctví a také za poznáním, která bude pravou zkouškou přátelství, ve které půjde nejednomu z našich hlavních hrdinů o život, vydávají se spolu do dalekých neznámých končin a mnohdy i za své vlastní hranice.

"Příběhu, ve kterém žiješ, píšeš konec jen ty sám."

Hodnocení: 5/5*

Theo Addair je kouzelník, už jsem to jistě říkala/psala a rozhodně v tom nehodlám přestat, protože Oskeruše ve mně zanechala hodně silné pocity a vážně jsem po dočtení chvíli knihu držela v ruce a jen rozjímala, co jako budu teď dělat... Jak to mohlo takhle skončit?! No spoiler, ale vzalo mě to a potřebuji další díl.

Theo totiž dokázal, že je rozhodně mistr více žánrů, setkala jsem se u hodně lidí s obavou, že úspěch v jednom žánru neznamená i v jiném a jsem hrozně ráda, že za mě, to Theo dokonale vyvrátil.

 Oskeruše je fantastická, ačkoliv začátek může být lehce zmatený pomalu a jistě se dozvídáte více hned na několika úrovních. Střídají se zde kapitoly z přítomnosti a minulosti před tím, než se naše trojce dala dohromady a je to vše psané tak příjemným stylem, že si dovedu představit i mnohem delší knihu, která by stále držela mou pozornost. Kiro, byl navíc naprosto perfektní hlavní hrdina, nevinný, ale ne úplně naivní spíš s kouzelným viděním světa, jak z té dobré strany tak z té špatné a já jsem se s ním hrozně rychle ztotožnila a moc si ho oblíbila.

Dost mě potěšilo, také to, že se jedná o výpravné fantasy, které já osobně můžu, dočkáte se zde spousty zábavných, ale někdy i pořádně napínavých momentů, kdy se budete o naše hlavní hrdiny obávat. Věřím, že je hodně těžké si hlavní hrdiny nezamilovat a rozhodně budete chtít vědět, jak to s nimi dopadne.

Ještě bych vyzdvihla dvě věci, za prvé, autor se znovu nebojí pouštět i do závažných témat, za což si ho velmi cením a za druhé ačkoliv se jedná o LGBT+ román, autor netlačí na pilu, naopak je tu celá romantická linka jen hodně pozvolná, nenucená a přesto na vás zapůsobí hodně silně.

Závěrem bych řekla, že se jedná o knihu, která by rozhodně neměla chybět v knihovnách všech milovníků fantasy, ale rozhodně si myslím, že je vhodná i pro lidi, kteří obvykle po tomhle žánru nesáhnou, protože forma jakou je psaná je tak moc příjemná a zajímavá zároveň, že se jen těžko odolává a jakmile začnete, zaručuji vám, že se dostanete na konec ani nevíte jak, za to budete toužit po dalším dílu!